| Karotka |
Jako mrkev karotka se označují rané odrůdy mrkve, obvykle s tupě zakončeným a kratším kořenem. Polopozdní a pozdní odrůdy mrkve mají většinou kořen vřetenovitého tvaru, mají vyšší výnosy a jsou vhodné k uskladnění. Mrkev má vysoký obsah provitamínu A, asi 10 mg ve 100 g kořene, který je důležitým antioxidantem. Dále obsahuje i vitamíny řady B, C, E, H, kyselinu listovou, pantotenovou, křemičitou, pektinové látky a silice. Z dalších látek je v ní obsažen draslík, sodík, vápník, hořčík, fosfor, síra, mangan, železo, měď a zinek. Mrkev má posilující účinky na organismus, v lidovém léčitelství se používá při střevních a jaterních onemocněních, při kožních onemocněních, astmatu, šerosleposti, posiluje sliznice, urychluje hojení poranění, dokáže na sebe navázat až 80 % těžkých kovů a má řadu dalších účinků. Vhodnější je mrkev podávat vařenou, ze syrové mrkve dokáže tělo vstřebat jen část beta-karotenu a přeměnit jej na vitamín A. Rostlina pochází z jižní Asie, z oblasti Afghánistánu, Íránu a Pákistánu, kde ještě přežívají její divocí a nezkultivovaní zástupci a tvoří tak centrum diverzity druhu. Historie jejího rozšíření není zcela jistá; předpokládá se, že se v 10. století rozšířila do celé oblasti od Indie pro východní Středomoří. Ve 12. století se dostala až do západní Evropy a do Číny. V současné době se pěstuje na celém světě. Mrkev se používá v léčitelství jako močopudný a projímavý prostředek, při šerosleposti, močových kamenech a revmatických zánětech kloubů. Šťáva z kořene pomáhá také při ischemické chorobě srdeční. Mrkev obsahuje důležitou vlákninu a podporuje vylučování cholesterolu z těla. V únoru 2005 bylo zjištěno, že látka falkarinol (falcarinol) obsažená v mrkvi může snižovat rozvoj rakoviny. Použití v kuchyni V kuchyni se používá pouze kořen. Mrkev se může jíst syrová, vcelku jen tak po opláchnutí, nasekaná či nastrouhaná do salátů, či tepelně upravená v polévce, játrové omáčce atd... . |
