| Křen |
Křen je velmi bohatý zdroj vitaminu C, provitamínů A - karotenů, minerálů (železo, hořčík,draslík, vápník a fosfor), antibakteriálních látek. Křen je nejštiplavějším kořením ze všech štiplavých, s nimiž je také botanicky zpřízněn a k nimž patří hořčice bílá, brukev černohořčice, brukev sítinovitá - hořčice sareptská, řeřicha setá, ředkev setá, vodnice a ředkvička. Pochází pravděpodobně z jihovýchodní Evropy a západní Asie (jihovýchodní Ukrajina) a do střední Evropy ho přinesli Slované v době stěhování národů. Nejstarší zmínka o křenu patří Hildegardě z Bingenu a poté ho dál pravděpodobně šířili cisterciáci (u Bamberku, Štýrského Hradce či například Sedlecký klášter pod který spadal Malín) jako léčivou rostlinu. ] V našich zemích je pěstován již od 12. století (malínský křen) a šlechtěn od 17. století. Dnes je rozířen po celém světě a často zplaňuje na písčitých lokalitách podél rybníků a vodních toků. Byl pravděpodobně jednou z "hořkých bylin" (součástí Seder od středověku), které pojídají Židé během slavnostní hostiny zvané pesach (je znám již při exodu z Egypta kolem roku 1500 př.n.l. i z maleb v Pompejích, jméno "kren" se vyskytuje i v 5. století zaniklé ilyrštině). |
